1976 Onyx
|
hlavní-stránka › Umělci › space-art
Space Art
Francouzská skupina skládající se z Dominiquea Perriera hrajícího na klávesy a Rogera Rizzitelliho na bicí, vypustila své první ze tří alb ve stejném roce jako Jarre Oxygene. Erudovaní znalci Jarreho tyto jména jistě znají, protože oba se s ním v roce 1981 vydali na turné po Číně. Dominique Perrier od té doby hrál na většině Jarreho albech a koncertech. Je mu také připisována umělecká spolupráce. Jak je ale z jejich alb patrné, nejsou Space Art žádným Jarreho klonem ani napodobytelem. Mají svůj vlastní, ojedinělý výraz a styl. Z jejich alb dýchá zvláštní tragika a melancholie, která je nejspíš způsobena teplým až namokralým zabarvením jejich analogových synťáků. Jejich hutné bubny jsou jim také typické a doprovázejí většinu skladeb.
█ Telotone | 17/04/2005
DISKOGRAFIE
1978 Trip in the center head
Šťavnatý analog v dramatickém podání mohutných basů a neslýchaných leadsů.
|
1980 Play Back
Na první poslech rozeznatelný Space Art styl. Opět se setkáváme s nakřáplými synťáky, melancholickými pady a všudypřítomnými bicími bez použití sekvencerů. Album působí rozverně, hravě, řekl bych až dětsky nevážně. Původní hutná atmosféra je zde pouzer v náznacíc ve dvou skladbách. V místech kde se Space Art vrací ke svému starému pojetí, působí spíš vykradačským dojmem, než že by přinášelo něco nového. Na rozdíl od předešlých alb nepůsobí album kompaktním, uceleným dojmem, ale spíš jakoby sesmolené z různých materiálů. Chybí společný motiv a jakýkoliv koncept. Je zde řada nápadů a geniálních pasáží, ale v konfrontaci se zbytkem je vše průměrné.
|
DISKUZE
Diskuze obsahuje 0 příspěvků