hlavní-stránka › Umělci › jean-michel-jarre
Jean Michel Jarre
Málokdo, kdo se trochu zajímal o elektronickou hudbu, mohl přeslechnout zvučné jméno tohoto francouzského hudebního génia. Ne nezaslouženě je Jean Michel Jarre řazen mezi nejvýznamnější osobnosti elektronické hudby, stále inspirující nové generace hudebníků.
Skladatel Jean Michel Jarre je oslavován jako první evropský ambasador elektronické hudby, který vynesl během 70. let elektroniku do nových výšin popularity nejenom díky své nevšední chytlavé hudbě, ale také díky jeho oslňujícím koncertům plných světla, barev a hlavně nadšených diváků. Syn slavného filmového skladatele Maurice Jarreho ověnčeného třemi Oskary byl narozen 24. srpna 1948 v Lyonu ve Francii a s výukou na klavír začal již od svých raných pěti let. Klasickou hudbu opustil hned v mládí po dočasném okouzlení jazzem. Posléze založil rockovou skupinu Mystere IV. V roce 1968 se stal žákem Pierra Schaeffera zapojením do Groupe de Recherches Musicales. Toto společenství bylo klíčové, protože se díky němu dostal k syntetizátoru a setkal se s prvními průkopníky syntetické hudby, jako byl například Karl-Heinz Stockhausen. Jeho první experimenty v elektro-akustické hudbě zplodily v roce 1971 singl "La Cage". Kompletní v plné délce Deserted Palace následoval v příštím roce. Jarreho první práce byly silně neúspěšné a dávaly slabý náznak jeho práce příští. Zatímco zápasil s nalezením vlastního hudebního stylu, psal pro širokou škálu zpěváků včetně Francoise Hardyho a komponoval pro film. Usilujíc o posunutí EM pryč z jeho minimální fundace a maximální ignorace posluchačů dával pomalu dohromady své abstraktní nápady, které už delší čas nosil v hlavě. Vytvořil jedinečné album, které odstartovalo jeho kariéru.
Jmenovaným albem se v roce 1977 stal Oxygene, enormně úspěšný hit, který dosáhl druhého pořadí v britském žebříčku. Následující album Equinoxe v roce 1978 se stalo také šlágrem a o rok později Jarre poprvé začal pořádat své masové open-air koncerty v Place de la Concorde v Paříži. Odhadovaných milion diváků na jednom místě, mu vynesl zápis v Guinessově knize rekordů. V roce 1981 s albem Les Chants Magnétiques ("Magnetics Fields") zahájil turné do Číny. Objem a počet jeho jevištního vybavení byl šokující. Pět představení bylo doprovázeno dalšími 35 tradičními instrumentalisty. Později z turné vzniklo nové album Concerts in China. V roce 1983 se album Music for Supermarkets, nahrané u příležitosti umělecké výstavy, ihned stalo největší sběratelskou raritkou v historii. Bylo vydáno pouze jedno jediné album a master copy byla hned zničena. Na aukci bylo album vydraženo za $10, 000. Jarreho příští prací se stalo revoluční Zoolook (1984), které získalo u posluchačů stejně pozitivní ohlas jako alba předešlá. Po dvouleté odmlce přišlo v roce 1986 extravagantní živé představení na počest výročí NASA, které navštívilo přes milion diváků a bylo vysíláno též celosvětově v televizi. Rendez-Vous se objevilo o několik týdnů později. Po dalším vysoce vizuálně živém dostaveníčku v Lyonu Jarre nashromáždil materiál už ze dvou událostí a v roce 1987 vydal Cities in Concert-Houston/Lyon a Revolution, kde vystupoval legendární kytarista Hank B. Marvin. O rok později vyšlo již třetí LP z koncertu Jarre Live naplněné známými peckami.
Po roce 1990 přivítal Jarre s albem En Attendant Cousteau ("Waiting for Cousteau") na dva a půl milionů diváků na počest dobytí Bastily. Následující dekáda byla překvapivě poměrně klidná až na pár živých příležitostí a album Chronologie. V roce 1997 vydává Oxygene 7-13 vracející se žánrově i zvukově ke stejnojmennému albu z roku 1976. Jedná se zatím o poslední album nesoucí jednoznačný Jarrův rukopis v duchu jeho prvních několika slavných alb.
V průběhu první dekády 21. století přišel Jarre hned s několika originálními projekty nemající žádnou podobnost s předešlými alby. Hned na přelomu roku 1999/2000 pořádá Jarre dlouho očekávaný koncert u pyramid, kde se vyskytly skladby z jeho zatím posledního dílka Metamorphoses. Album na první poslech překvapilo popovější aranží plnou vokálů.
V druhé polovině roku 2000 zakládá s TK Komurem, Francisem Rimbertem a dalšími třemi hudebníky skupinu The Vizitors. S ní odehrává na Nový rok 1.1.2001 v japonské Okinawe koncert věnovaný spisovatelovi sirovi Arthurovi C. Clarkovi pod názvem Rendez-vous In Space. Na koncertě, který byl oslavou díla 2001 The Space Odyssey zazněli před 20.000 diváky sedm úplně nových skladeb. V první The Overture se nechal inspirovat skladbou od Richarda Straussa "Also Sprach Zarathustra", která zazněla v legendárním filmovém zpracovaní Odysseje v režii Stanleyho Kubricka. Skladby působí svěže a jsou v nich cítit různé vlivy starších a nových témat. Tak například v skladbě The Voyage je to skupina Kraftwerk, u skladby Nobody jsou nápadné prvky Daft Punku. Čistý vliv Jeana Michela je v skladbách Rendez-vous In Space či Race Of Space. Jakoby dalším členem skupiny byl Arthur C. Clark, který před každou skladbou měl krátký proslov o vesmíru a navíc v skladbě My Name Is Arthur je poznat jeho zremixovaný hlas.
Záhy na to následovala dvě experimentálnější alba v jazzovém pojetí setrvávající v pomalých rozjímavých ale spíše chmurných náladách. V roce 2002 to byl Sessions 2000 a rok na to Geometry of love. V roce 2007 přišlo další překvapení s tanečním albem Teo and Tea, které zvukově zcela zapadalo do středního proudu evropské dance mucic, a od kterého se Jarre svým vybraným žánrem vždy distancoval. Dlužno však dovětit, že Jarre album zkomponoval řemeslně velice dobře a v rámci žánru se nejednalo o žádné fiasko.
Nejzajímavějším projektem nového století byla série evropských koncertů, se kterými zavítal několikrát i do české republiky. Po třiceti letech oprášil své staré analogové nástroje, obvolal své neméně staré kámoše Dominiquea Perriera s Francisem Rimbertem a vytvořil show v duchu zašlých časů, na kterou se nezapomíná.
Jarreho hudba se vyznačuje specifickou organičností zvuku, dbající úpěnlivě na svém zvukovém charismatu, jdoucího nad rámec splnění své role pouhého kompozičního prostředku. Snad žádný jiný elektronický skladatel, nedává takový důraz zvukovému inženýrství a hledání toho správného zvuku. I jeho napodobitelé vždy narazí a nemotorně se prozradí právě zvukem, který nedosahuje plnosti a komplexity originálu. Hra zvukových barev a jejich proměn zde má stejnou váhu jako samotná melodie.
Jean Michel Jarre již nepotřebuje tvořit nová alba. V historii elektronické hudby je již zapsán nesmazatelným otiskem a s čímkoliv dalším nás ještě překvapí, jeho statut zaslouženého umělce zůstane zachován.
█ Telotone; částečný zdroj allmusic.com | 17/07/2002; aktualizace 21/05/2013
DISKOGRAFIE
1973 Les Granges Brulées
Soundtrack ke stejnojmenému filmu
1976 Oxygene
Naprostá klasika. Symfonická báseň v novodobém, plně syntetickém stylu. Jarreho nejslavnější album. První svého druhu,revoluční nic podobného nebylo před tím slyšeno.
|
Tohle album jsem slyšel poprvé v roce 1991 a ono určilo kudy se bude ubírat mé hudební zaměření ... Sice jsem teď fanda Vangelise, ale Jarre byla moje první EM. Tohle album by rozhodně nemělo chybět žádnému fandovi EM.
|
To skutečně nemá slov!
|
Nic podobného jsem nikdy předtím neslyšel. Vynikající album.
|
Prvni, jedinecne, originalni, nezaraditelne - odpoved jinym stylem na v te dobe uznavane styly typu Kraftwerk, Tangerine Dream, Space Art, Vangelis...
|
Tímto albem se zviditelnila elektronická hudba, když se chci někdy "vrátit", bez váhání si pustím tuto řadovku.
|
Oxygene je první album EM, které jsem poznala a které změnilo celý můj názor na hudbu.
|
To je neco uzasneho... Ja tu hudbu proste miluji!!!
|
1978 Equinoxe
Typický oxygene styl tentokrát temně-optimistického rázu.
|
Je to proste super. Najlepšia skladba je Equinoxe 3.
|
Famózní album, zejména jeho druhá část. Pátá a sedmá věta, klasika nad klasiky!
|
Pro mě je to pokračování Oxygene ve více dynamickém provedení. Jedno z mých nejoblíbenějších alb vůbec.
|
proc nepopsatelne? protoze mam dva duvody: jeden osobni - bylo to prvni CD ktere jsem kdy mel a take uplne prvni album, co jsem od Jarrea ci jinych EM umelcu vlastne poradne slysel.
A ten druhy prozaicky - dodnes je toto album pro mne vrchol "klasickeho" Jarrea a "nezne" EM. a Equinoxe 7 je absolutni vrchol alba.
|
Equinoxe part 5 4ever....
|
1981 Les Chants Magnetiques
Oxygene styl s větší dávkou dynamiky
|
Další skvělé album J.M. Jarre v klasické syntezátorové podobě. V poslední skladbě Jarre dokazuje, že umí vytvořit i pěkný latinskoamerický tanec.
|
Ne tak dobre jako prvni dve alba, ale stale uzasne. Pro mne je favorit MF 4. Mimochodem je na tomto albu druhy nejvetsi Jarreho hit - MF 2.
|
Az na skladbu MF3, ktora sa mi zda bez motivu, akoby nemala ziadnu vypovedaciu hodnotu a len nahradzala akysi plynuly prechod medzi MF2 a MF4 patri album k absolutnej spicke.
|
1982 Concerts en Chine
Elektronika s prvky orientu. Zremixované staré skladby + pár nových zabudované tak, že to zní jak nové album
|
|
Zejmena doporucuji kvuli mnoha novym skladbam, ci predelavkam - viz Overture je zpomalena MF 1. Fakt dobre
|
1983 Musique pour supermarche
Rar album. Nikdy nevydané. Některé skladby se objevují v dalších albech
|
Tak tohle album by mě fakt zajímalo... Neznám nikoho, kdo by tohle CD měl. Jarre ho prý nevydal mockrát a dokonce za něj na nějaké aukci dostal slušné peníze... No jo, to jsou věci...
|
Nutne slyset z duvodu jeho nemoznosti mit original, ale je fakt, ze vsechny dobre kousky pote rozvinul a dal na nasledujici alba, takze o nic neprijdete, kdyz neuslysite
|
to cd mam a je skvělé
|
1984 Zoolook
Trochu kontroverzní album pro fanoušky zvyklé na klasický Jarrův styl. Dozajista však revoluční s fantastickými nápady (ostatně jako každé jeho album). Fascinující je, jak si pohrává s lidskými hlasy a používá je jako rytmických prvků. Mně se toto album libí čím dál víc.
|
Vynikající album s úžasně zpracovaným lidským hlasem, který sám slouží jako zvuk. Skladbu "Zoolookologie" jsem slyšel už dříve, ale to jsem ještě o J.M. Jarre neměl nejmenší potuchy.
|
Osobite a nove, revolucni pristuup k hudbe, dalsi z vrcholu Jarreho tvorby - velmi doporucuji
|
Jedná se o naprosto mimořádné album od Jarreho. Mixáže s lidskými hlasy umocňují celou atmosféru tohoto skvělého alba. Poslouchám jej již od jeho 1. vydání na vynilové desce až doposud. Je to moje nejoblíbenější album od JMR. Mohu jej všem pouze doporučit.
|
Vynikající dílo, Jean-Michel se dostal dál, dokázal mistrovsky vložit do svého projektu lidské hlasy, vytvořil tak nádhernou elektronickou kompozici, kde je cítit jistota a brilantnost.
|
Po prvom pocuti sok, bolo tam "prilis vela zvukov", ktore som dokazal na prvykrat spracovat, niekedy posobiace neharmonicky(Wooloomooloo ), inokedy silne emocne (Ethnicolor II a Ethnicolor I), potom zas melodicke( Zoolok), v kazdom pripade je to album, ktory si rad vypocujem(i ked nie cely ,ale len jednotlive skladby ako napr spominane Ethnicolor I a II).
|
1986 Rendez-Vous
Výběrem zvuku až moc jednotvárné(nikoliv však kompozicí). V celku trochu roztržité, ale s občas se objevující ustálenou, dynamickou stopou a chytlavou melodií. Závěrečná pasáž se saxofonem (nejspíš) mě také hodně oslovila.
Jukněte na přiloženou skladbu. Nepřipadá Vám podobná 2. části:) Že by Jarre vykrádal sám sebe
|
Výtečné album a jedno z posledních od Jarre, které obsahuje chytlavější melodie.
|
Album ktere mne nenadchlo tak jak by asi melo. Pro mne je nejlepsi R-V 5 a pote R-V 2, i kdyz to doporucuji spise v koncertnich verzich
|
Ked som to pocuval, vzdy som si premietali v hlave cele pribehy(RV2, RV3,Last RV), ktore dana hudba evokovala, stacilo zhasnut svetla a pustit muziku... :-)
|
1988 Revolutions
Z tohoto alba revoluce úplně čiší nejenom prvním použitím digitálního syntezátoru, ale hlavně vyzývavými až burcujícími melodiemi s podkladem továrních strojů.
|
Myslím, že tohle fakt stojí za to. Jestli se rozhodneš strávit pár (desítek) minut s touhle hudbou, rozhodně nebudeš litovat !
|
Nejlepší album všech dob!
|
Nejlepší
|
10-nepopsatelné je nesmírně málo pro hodnocení tohoto alba!!!!!!!!!
|
Mne se naopak moc nelibi. Prvni polovina je celkem zajimava, druha pak uz vylozene rozvlekla. Kdyz si odmyslim nektere Jarrovy vystrelky z posledni doby, tak u me Revolutions dopada nejhur.
|
Souhlasím s posledním příspěvkem. Revolution mi příjde jako jedno z nejslabších. Sice je tam pár témat který se mi líbí, ale to přeci nedělá album. Jarre zase trochu zaexperimentoval, žel netrefil. Řada skladeb působí jak soundtrack k americkému filmu, album je v nejednotném stylu a zvuková stránka je taky nepovedená. Snad použitím nových synťáků. Minulé komentáře mě donutily zamyslet se nad tím, že tohle album sem si vlastně pustil tak dvakrát či třikrát a hodnocení 8 jsem dal z pouhý setrvačnosti k oblibě jarrovi práce
|
Tohle album mě chytlo až na podruhé. Je na něm opravdu cítit změna stylu. Přestože je ryze syntezátorové, nalezneme zde i pěkné a romantické skladby - London Kid, Emigrant.
|
Mezi předchozími vydanými dílky působí opravdu jako spíš slabší album. První polovina je slušná, ale skladby Emigrant a September působí trochu rozpačitě a ani byste neřekli, že je to od Jarra.
Revolutions není to špatné album a naživo zahraná Industrial revolution dokáže pořádně rozproudit krev.
|
Moje srdceryvna zalezitost. Industrial Revolution je cela absolutne dokonala kompozice, ostatni uz je prece jen v nizsi kvalite, ale jen v ramci alba. Doporucuji pro poslech dalsich rovin Jarreho elektroniky
|
Tolik názorů a tolik rozdílů jsem našel pro toto album v hodnocení na těchto stránkách. Asi si všichni uvědomujeme, že Jarre je jen jeden a za ním je spousta napodobovatelů a pak už je jen vzduchoprázdno pro toto JMJ pojetí hudby. Revolutions je nádherné zasněné album vyprávějící o průkopnictví, o objevování a o dění v šedesátých letech. Já osobně při poslechu se nesnažím rozkrájet album na jednotlivé dílky, vnímám jej jako jednolitou kompozici, snažím se ponořit co možná nejhlouběji a vnímat celek pod jeho povrchem. Všem doporučuji poslech bez přítomnosti dalších lidí, v dobrých repro soustavách na dobrém zesilovači a hlasitěji.
|
1990 En Attendant Cousteau
První dvě skladby bych přirovnal k elektro-RioDeJaneru. Třetí 46 minutová skladba připomíná potůček v galaktických výšinách vesmíro-prázdna. (šmarja co to kecám)
|
Jestli se nepletu, úvodní skladba "Calypso" je snad poslední veselejší skladbou J.M. Jarre. Abyste si vychutnali titulní 3/4hodinovou směs zvuků, musíte být opravdu zarytým posluchačem tohoto stylu. Jinak se při jejím poslechu ukoušete nudou.
|
Zde Jarre presel na trochu jiny styl a vysledkem je album co jedny nadchne, jine znudi. Zejmena Waiting for ... je cisty ambient a neni to na klasicky poslech. Doporucuji zejmena opomijenou, ale podle mne vrcholnou skladbu Calypso 2
|
|
1993 Chronologie
Konečně se Jarre vrací k původní koncepci jeho starých alb. Atmosféru skvělých zvuků doplňuje chorál dokreslující tak celou scenérii.
|
Super, super, super, super. Tohle bylo fakt bezvadný a moc dobře se to poslouchalo. Poslouchámn to i teď a proto se nad těmihle slovy ani nerozmýšlím. Prostě Jarreho síla lol
|
Ale jo, je to dobré album a rukopis Jarre je stále ještě čitelný.
|
No, nejlepsi jsou Ch 1 a Ch 8. Ostatni je pro mne spise pokus o rytmictejsi kousky a to uz neni pro mne tej Jarre...
|
1995 Images
Svělý výběr jeho nejznámějších a nejlepších skladeb. Pokud by vám bylo líto utrácet za každé album zvlášť, tahle výběrovka by vám ale neměla chybět.
|
To se vezmou ty nejhezčí dámské paže jaké spatřily světlo světa, dlouhé s ženskou jemností vypracované opálené nohy a se stejnou pečlivostí vybrané další partie zadeček, poprsí ...Všechny tyto epesní součástky, promiňte to slovo, se dají dohromady a pečlivě propojí. Jak asi víte nevznikne super žena, ale monstrum. A třeba i nejnedokonalejší celistvý kontinuální výtvor bude působit lépe než skládanka z bezchybných kousků. A to je přesně můj pohled na všechny compilation albumy, byť trochu přehnaně a obšírně pojatý.
Věřím, že když si skladby pustíte jednotlivě budete určitě spokojeni. Pokud si ale chcete udělat pohodičku a uměleckej prožitek, tak sáhněte po jakémkoliv jiném Jarre kousku, i za tu cenu, že nebudete znát jeho ostatní bestovky.
|
Co napsat? jako darek pro seznameni s Jarreho hudbou super, pro fanouska celkem nuda. Dulezite jsou drive nevydane skladby Eldorado, Globe Trotter a Moon Machine (ta vysla jen jako B-singl)
|
1997 Oxygene 7-13
Pokračování slavného Oxygenu. Celkem vydařilé, zvláště pak kvalita nahrávky a čistota zvuku.
|
Moderněji a trendověji pojaté, ale pořád skvělé s Jarre stylem.
|
Kombinace starého dobrého Oxygene stylu s novými nápady. Solidní následovník. Bohužel zřejmě poslední album se znatelným Jarre stylem.
|
Jak uvedeno, pokracovani Oxygene a i kdyz se rika, ze nevstoupis dvakrat do stejne reky, myslim ze Jarremu se to castecne povedlo. Fakt dobre album
|
Cele CD je velmi krasne, nadherna mysticka hudba, a zdarile, preji mu at v tomto stylu hudby pokracuje
|
1998 Odyssey Through O2
Ha tak tohle album přesně symbolizuje trend, kterým se Jarre v současnosti ubírá. Místo aby tvořil nové originální kousky, přepracovává a různě remixuje ty staré. Vydává takzvané dosud nevydané a bombarduje nás alby z jeho koncertů, u nichž je nejlépe vidět slabina compilation albumů, které vyvrženy z kontextu celistvosti a atmosféry tématických alb dělají jen bezduchou elektronickou spatlaninu.
Tak chlape už se schop. Vstaň od mixážních pultů, přestaň se přehrabávat ve vlastní diskografii, zasedni za klávesy a tvoř!
|
Jarreho Oxygene 7-13 remixovaný několika významnými DJ. Album určené spíše pro posluchače taneční hudby. CD obsahuje software pro tvorbu vlastních hudebních vizualizací.
|
Mixy od jinych autoru - po tanecni strance nekolik dobrych kousku. Klasicka trendova kompilace remixu...
|
2000 Metamorphoses
Určitě skvěle hudebně zmáklá záležitost plná přechodů a některých klasických nástrojů. K Jarremu mi to však nesedí. Zdá se mi, že začíná hrát zkušenostmi a ne vlastním citem, jak to bylo patrné dříve. Současnému publiku se bude album dozajista líbit, ale pro starou školu je to už velký odklon.
|
Opravdu velký odklon od původní tvorby. Po druhém poslechu musím říct, že toto album není zase tak špatné. Jen je prostě... jiné. Jarre se zde až nebezpečně přibližuje taneční scéně, přestože skladby na "Metamorphoses" jsou stále tisíckrát lepší než (dle mého názoru) vyblitosti, které se dnes hrají na diskotékách. Skladba "Give Me a Sign" je povedená a mírně evokuje staré dobré disko-časy.
|
Sice to neni Jarreho styl predeslych alb, ale osobne myslim ze je to jedno z nejvice podcenovanych Jarreho alb.
Urcite doporucuji poslechnout a nejlepe na sluchatka
|
Toto album jsem si kdysi stáhl v MP3 z internetu, ale hned po prvním poslechu jsem věděl, že originální CD musím mít doma ve stojanu. Je to nádherné album, kde hned úvodní skladba JE ME SOUVIENS ohromí posluchače svou majestátností, nápady a dobrým zvukem, který nechte rozehrát v dobrých repro, v nejhorším případě v dobrých sluchátkách. Nechci tady vypisovat jednotlivé skladby, celé album je skvělé a opravdu všem doporučuji vlastnit tuto lahůdku "ve svém trezoru".
|
2000 Rendez-Vous in Space
Takovej tanečnější, propracovanější popík. Žádná větší zapamatování hodná pasáž. Snad jen některé skromné nápady a trilky. Hodně dělá, že po zvukové stránce je verze alba, kterou jsem měl k dispozici horší. Nemyslím to že nemám z poslechu příjemný krystalický pocit, ale že je to takové zatlumené, ořízlé od extrémů, zbavené detailů a jakoby podvzorkované.
|
Kvalita opravdu nizsi, je citit ze post-mixaz nebyla ci jen mala, ale nektere napady zajimave. Jarre ma ale lepsi vecicky. Berte toto album jako projekt, ne jako radovku
|
2002 Sessions 2000
Překvapivé album s prvky jazzu. Nepoznal bych tam klasického Jarre. Bohužel není moc dobře nahrané.
|
Pozor, to opravdu neni typicky Jarre - ale presne tento styl hudby mam rad a Jarre se s nim popral se cti
|
2003 Geometry of love
|
Po pravdě, Jean Michel už dokázal vyprodukovat mnohem lepší díla, než je Geometry Of Love. Trochu se to totiž oddaluje od jeho původního a námi milovaného a naposlouchaného stylu.
Tím ale Rozhodně nechci říct, že se mi nelíbí. Je to zase něco trošku jiného, renovace.
Poslouchám ho docela často, takže ne, že by bylo fuj!:)
|
Tak tohle mě po dvojnásobném poslechu příliš nechytlo. Žádná zapamatovatelná melodie, která by mi celý den zněla v uších. Jarre se nejspíš začíná ztotožňovat s pochybnými komerčními styly. Rád bych věřil, že hůř už nebude, ale nevím, nevím. Nechci pana Jarre podceňovat, ale myslím, že nejlepší roky (co se hudby týče) už má za sebou.
|
Viz muj prispevek k Sessions - podobny styl a mi se velmi libi. Opet pozor - "typicky" Jarre to neni!
|
2006 The Symphonic Jean Michel Jarre
Jean Michel Jarre a Pražský filharmonický orchestr
Zde tezke hodnotit, jedna se vlastne o predelavky Jarreho skladeb (2CD; existuje verze i 5.1 zvuk). Aranzma skladeb cca 50:50. Nektere perfektni, nektere mene povedene. Kdo miluje predelavky Abby, Queenu ci Beatles od londynskych filharmoniku, ci Classic Meet Pop edice od videnskych symfoniku a k tomu Jarreho hudbu - povinny nakup. Jinak radeji dopredu poslechnete.
|
2006 Printemps de Bourges
Hudební kompilace pro I-Tunes z minikoncertu v Bourges ve Francii 12. dubna 2002
Hodnotim 7, protoze to ma skutecne stavu. Vice jak skladby z Teo & Tea recenzovaneho nize. Live projekt byl experimentem pro 100 posluchacu. Obe nejdelsi kompozice Bourges (jedna dokonce pres 20 minut) jsou rytmickymi mixy, ve kterych Jarre dokazuje schopnost prace s ruznymi hudebnimi styly. Doporucuji alespon k jednomu poslechu, otevre se Vam dalsi stranka Jarreho talentu. Nejdelsi skladba je v jemne zkracene verzi a s digitalnim odstranenim zvuku posluchacu vydana oficialne take na Jarreho CD-R projektu "Sublime Mix" pro Jaguar France
|
2007 Teo and Tea
Konečně jsme se dočkali tolik vysněného alba a konečně jsme si začali dělat skromný úsudek, jestli se Jean-Michel "vrací" do své původní hudební podoby nebo se dál odklání od zažitého stylu. Já osobně jsem očekával spíše návrat a po prvním poslechu jsem byl lehce zklamán, ale po opakovaném naslouchání a zažití alba docházím k závěru, je to mistrovské dílo, které je propracováno do posledního detailu. Líbí se mi vše, ale hlavně posloupnost skladeb a jemné citlivé procházení různou hudební atmosférou. Je to podobné, jako když procházíte na návštěvě neznámým bytem a snažíte se pochopit, proč jeho majitel umístil tu nevkusnou lampičku na stolek vedle okna. Já prostě se nedokáži zařadit mezi kritiky, co haní od začátku nové dílo a jsem jen pouhým velkým obdivovatelem Jarreho hudebních kompozic, přelévání zvuku do zvuku, přeměnu disharmonie do nádherné melodičnosti a geniálně zvolené aranžmá. Bohužel toto album stále nemám na CD, proto zatím nemohu posoudit, jestli zvuk skladeb "hraje" či ne.
|
Nejsem na rytmiku, takze zde mne zaujaly jen nektere skladby - Partners in Crime a Melancholic Rodeo. Ostatni mne moc nebere. Kdo ale ma rad tanecni ci rytmicke skladby - myslim ze Jarre dokazal ze v tomto ranku umi dobre chodit
|
Tak to ne, tohle album je vyloženě tuctové, nadchly mne všehovšudy 3 skladby - Vintage, Touch to remember a Gossip. Proti rychlejšímu tempu nemám nic, ba naopak, ale tak nějak mi připadá že to není Jarrův šálek čaje.
|
2015 ELECTRONICA 1: The Time Machine
Koncepce alba byla vedena přáním Jeana Michela obsáhnout několik posledních dekád vývoje elektronické hudby za pomocí spolupráce výjimečných umělců, se kterými se Jarre cítí spojen společnou DNA. Album obsahuje 16 různých spoluprací s umělci jako je M83, Tangerine Dream, Massive Attack a další.
2016 ELECTRONICA 2: The heart of noise
Album je projevem úcty Luigimu Russolovi, který již v roce 1913 poředložil ve svém futuristickém manifestu "Art of Noises" řadu závěrů, jak elektronika a další technologie umožní budoucím umělcům nahradit omezené možnosti zvukového spektra, se kterými dnešní hudebníci disponují.
2016 Oxygene 3
Jo! Jakého mám rád Jarreho? No přeci toho, který neexperimentuje s taneční hudbou a který tvoří v atmosféře původního Oxygene. Druhý návrat ad fontes se vydařil mírně nad průměr - první polovina má opravdu šťávu, příběh, bohaté hudební textury. Bohužel, ke konci dochází nápad i dech, Jarre album v závěru utápí v prapodivných gradacích, které tak trochu působí spíchnuté horkou jehlou. Kdesi jsem četl, že Jarre se poměrně krátce před výročím původního Oxygene rozhodl složit a nahrát již třetí poctu kyslíku. Ten časový press je vcelku slyšet. Škoda. Ale i tak srdéčko poskočilo. :-)
|
2018 Equinoxe Infinity
DISKUZE
Diskuze obsahuje 0 příspěvků