hlavní-stránka › Články › nevsedni-alba
Nevšední alba
Která by Vám Neměla uniknout
Jsou jistá alba, ke kterým se člověk neustále vrací. Alba, která vyvolávají staré vzpomínky a navozují ty samé nálady, které člověk prožíval před několika lety, když skladbu poslouchal. Jsou to alba, která nezevšední, která nezestárnou. Jsou to alba pulsující dynamikou, rychlá a výbušná. Nebo zrovna tak melancholická, pomalá a rozjímavá. Často také kombinací obojího. Nejsou to alba, která si pustíte k nějaké činnosti, aby rychleji ubíhala, ale alba, u kterých si lehnete do pohovky, a zaposloucháte se do jednotlivých nástrojů a jejich nuancí, aby tak vytvořily celistvý kousek. I já mám několik takových alb stojících za povšimnutí.
Vangelis - Heaven and Hell
- Heaven and Hell (22:05)
- Heaven and Hell (21:17)
Je velice pravděpodobné, že úvodní zuřivý a disharmonický rej, který bych pojmenoval jako "operní metal" odradí zaryté Vangelisovy fanoušky, kteří budou touto nevangelisčností zcela zaskočeni. Ti, co však vydrží úplně do konce, zjistí, že tento hektický počátek je naprosto esenciální, a že pospolu s dalšími pasážemi modeluje v plném kontrastu obraz nebe a pekla. Postupem času se dostáváme výš a výš. Peklo se objevuje jen chvilkami, aby pohrozilo a zase zmizelo. Album je zvukově vyvážené a má všechno, co má mít. Vangelis zde používá jak masovou sílu sboru, hloubku bubnů, výšku zvonků, tak i versatilnost syntezátoru. To vše stmeluje a povyšuje nenapodobitelný hlas Jona Andersona. Celé album doprovází výborná hra na klavír, jehož taktnost i údernost ho činí jemným i dramaticým. Žasnu a klaním se kdykoliv si album pustím. Teprve tady se odděluje zrno od plev a ryzost od pozlátka.
Tangerine Dream - Tangram
- Tangram set 1 (19:52)
- Tangram set 2 (20:27)
Tak tohle je přesně ten typ alb, proč si někdo oblíbí Tangerine Dream. Nevtíravé, jednoduché zvuky umně poskládané do skvělé kompozice. Střídání pomalé a rychlé, tiché a hlasité, vracení se ke starým tématům. To vše přispívá na obrovské dramatičnosti díla. Věřím, že i když nejste obarticleovatelé TD, tak tímto albem si vás bezesporu získají.
Vangelis - Blade Runner
- Main titles (3:42)
- Blush responce (5:45)
- Wait for me (5:26)
- Rachel's song (4:45)
- Love theme (4:54)
- One more kiss dear (3:57)
- Blade runner blues (8:53)
- Memories of green (5:04)
- Tales of the future (4:45)
- Damask rose (2:32)
- Blade runner (4:38)
- Tears in the rain (2:59)
Ponurá, velkolepá, milostná, melancholická, nostalgická, vizionářská, zamyšlená. To je jen několik málo přívlastků, které se mi briskně vybaví při pomyšlení na tento fenomenální soundtrack ke stejnojmennému kultovnímu filmu Ridleyho Scotta. Jsem si naprosto jist, že by tento film nedosáhl takového úspěchu bez jeho dokreslení právě touto hudbou. Tento soundtrack není fádní skládankou profláknutých smyček, které se hojně používají u béčkových filmů, ale jsou to kolosální výjevy zvuků, které vás okamžitě dostanou do patřičných nálad. Vangelis vložil do některých skladeb pravé dialogy z filmu a přidáním dalších, ve snímku neobsažených (Rachels Song, Wait For Me, Blush Response, Damask Rose) a vyobrazil celý příběh znovu, již bez použití plátna.
Na internetu kolují ještě další verze. Dvou-disková Esper Edition a Limited edition, které mnohem více odpovídají filmu.
Jean Michel Jarre - Oxygene
- Oxygene Part 1 (7:40)
- Oxygene Part 2 (8:20)
- Oxygene Part 3 (2:50)
- Oxygene Part 4 (3:50)
- Oxygene Part 5 (11:10)
- Oxygene Part 6 (5:55)
Jen velmi těžko jsem vybíral, které album od Jarreho zvolím. Až na některé výjimky má tento umělec velmi vyrovnané výkony a spoustu kousků, které by si zasloužily místo v této rubrice. Nechtěl jsem, aby rubrika byla jen o Jarreovi, a tak jsem vybral jednoho velvyslance. Album, které nejenom, že je jedinečné, ale které bylo první z jeho jedinečných.
Omni - Omni
- Omni Modo
- Necropolis part 2
- Omni Homo Mendax
- Omnia Mea Mecum Porto
- Omnia Vincit Aqua
- Omni - vide intra vide supra
Elektronická drsňárna z let vzdálených, málo známé a již zaniklé polské kapely. Jenom velmi nesnadno byste na internetu sehnali nějaký informace o této skupině a já můžu považovat za zázrak, že se mi tento mistrovský kousek dostal do ruky. Album působí zvláštním syrovým dojmem starých nahrávek. Těžko byste zde hledali nějaké hudební pumprlíky, které by měly záměrně působit na vaše libozvučné vnímací centrum, jak je běžné v dnešní new ageové praxi. Celé album je poskládané z docela jednoduchých, až primitivních zvuků. Album si zakládá i dost na živých bicích, na což by někteří radikální elektroničtí posluchači nemuseli být zvědaví, ale věřte mi, tady nejsou kvůli tanečnímu rytmu, ale aby pospolu s industriálními zvuky a houslemi vytvořily elektronickou šílenost, která vás posadí (viz "Omnia mea mecum porto"). Nejsou tu jen tyto zběsilé rychlé vylomeniny, ale i trochu ambientní skladby. Upozornit bych chtěl na "Omni vide infra a vide supra"- hlavně na její začátek a konec, který je velmi umně poskládaný.
V roce 2002 se skupina znovu dala dohromady a kromě reedice svého jediného alba na CD, vydala v roce 2006 album zcela nové s názvem Mermaids, které je stylově velmi podobné tomu předešlému a v některých motivech ho možná i trochu vykrádá.
Skupina založena v roce 1983. Členové Marceli Latoszek a Rafał Błażejewski
Space - Just blue
- Just Blue (4:34)
- Final Signal (4:22)
- Secret Dreams (4:30)
- Symphony (5:01)
- Save Your Love For Me (6:43)
- Blue Tears (5:39)
- My Love Is Musik (6:47)
Toto album se mi do rukou dostalo teprve nedávno, a už se dostalo na tak vysokou metu, jakou tato rubrika bezesporu je. Jak už bývá skoro pravidlem, nejedná se o čistokrevnou elektroniku, ale spíše o takové disko 60.-70. let s prvky EM, i když v některých případech má k EM hodně blízko. Album je dynamické, svižné a hravé, spojené společnými motivy a velmi zvláštně zabarveným, až takovým rozvrzaným piánem.
Space Art - Trip in the center head
- Speedway [2:53]
- Odissey [3:56]
- Eyes Shade [6:21]
- Watch It [2:58]
- l'Obsession d'Archibald [5:20]
- Hollywood Flanger [3:53]
- Psychosomatique [10:32]
- Nous Avons Tout [5:35]
- Melodie Moderne [5:45]
Šťavnatý analog v dramatickém podání mohutných basů a neslýchaných leadsů.
The Buggles - The Age Of Plastic
- Living In The Plastic Age (5:08)
- Video Killed The Radio Star (4:13)
- Kid Dynamo (3:30)
- I Love You (Miss Robot) (4:59)
- Clean, Clean (3:54)
- Elstree (4:31)
- Astroboy (And The Proles On Parade) (4:47)
- Johnny On The Monorail (5:26)
Když se mi do mlsných pracek dostane nové album a poprvé se spustí, mám obyčejně rozpačitý dojem. Většinou jsem plný očekávání z pochvalných referencí a podvědomě nastavuji laťku do nesplnitelných mezí. Nemůžu se tedy articleit, že jsem po prvním poslechu lehce zklamán a rozesmutněn nad splasklou bublinou. Pak si ale album pustím s odstupem znovu, a co neslyším. Hudba se začne, stejně tak jako déle otevřené víno v pokročilém večeru, rozevírat a konkretizovat. Album začne dýchat svojí inarticleiduálností a nabude jednoznačnějšího dojmu. Lehce obeznámen s osnovou alba se už můžu těšit na zapamatované pasáže, díky nimž nabudou významu i ty zdánlivě horší, v kterých se skladba napíná a připravuje k rozjezdu. Tohle všechno není případ ale tohoto alba! Určitě jste všichni slyšeli dynamický synth-popový kousek "Video killed the radio star", což je natolik silná skladba, že by se těžko dala s něčím splést. Vězte ale, že tohle album je nabité podobně energickými kousky. Je to album, které si musíte stále pouštět. Pouštěl jsem si ho tak často, že obávajíc se aby mi nezevšednilo, nebo dokonce nezprotivilo, tak jsem si ho zakázal přehrávat. Je to příjemný počitek v kontrastu s dnešní popovou scénou, která není schopna vymyslet vtíravější melodii, kterou bych si zapískal, tak ani text, který bych si zabroukal.
Daft Punk - Random Access Memories
- Give Life Back to Music 4:34
- The Game of Love 5:21
- Giorgio by Moroder 9:04
- Within 3:48
- Instant Crush 5:37
- Lose Yourself to Dance 5:53
- Touch 8:18
- Get Lucky 6:07
- Beyond 4:50
- Motherboard 5:41
- Fragments of Time 4:39
- Doin’ It Right 4:11
- Contact 6:21
- Horizon 4:24
Tak po třech týdnech usilovného poslouchání, můžu zodpovědně prohlásit, že nové album od Daft punku je prostě skvělý. Tomuhle albu předcházela velice nadstandardní marketinková kampaň, která zněla natolik slibně, že album mohlo už jenom zklamat. To se ale naštěstí nestalo.
Album není podbízivé, přesládlé či velkolepé, proto snad nemusí zaujmout na první poslech. Pozorný posluchač však brzo rozpozná vybroušenost a ohromnou muzikálnost jednotlivých skladeb.
Za tohle album dám ruku do ohně a doporučím všem, kdo není upnut jen na jeden hudební žánr.
Air - Moon Safari
- La Femme d’argent (7:10)
- Sexy Boy (4:57)
- All I Need (4:28)
- Kelly, Watch the Stars! (3:44)
- Talisman (4:16)
- Remember (2:34)
- You Make It Easy (4:00)
- Ce matin-là (3:38)
- New Star in the Sky (Chanson pour Solal) (5:38)
- Le Voyage de Pénélope (3:10)
Přidáno 22/01/2018
DISKUZE
Diskuze obsahuje 0 příspěvků
Vložit příspěvek: