hlavní-stránka/clanky/historie-elektronickych-nastroju/
Historie elektronických nástrojů
text | telotone
První pokusy s elektronickými nástroji vznikaly již na konci 19. století. Jedním z prvních nástrojů byl dvouset-tunový gigant se vznosným jménem Telharmonium. Pracoval na mechanicko elektrickém principu a zaujímal plochu 18m2. Přístroj byl polyfonní s dynamickou klávesnicí. Jako oscilátory pracovalo 145 speciálně upravených dynam s induktory, produkující frekvence ve slyšitelné oblasti.
Jako první uznávaný a dodnes hojně používaný nástroj se stal v roce 1920 magický Theremin (obr. 1), pojmenovaný po jeho ruském vynálezci Lvovi Těrmenovi. Je to jednohlasý kompaktní nástroj, na který se hraje bez dotyku rukou. Principiálně se jedná o dva oscilátory naladěné na vysoké, neslyšitelné frekvence. Jeden je fixní (170kHz) a druhý variabilní (168 kHz až 170 kHz). Po přiblížení dochází v důsledku kapacity lidského těla k rozladění obvodu a produkci rozdílového, již slyšitelného tónu. Výjimečnost nástroje je dána hlavně netradičním až teatrálním způsobem hry, ohromující diváky hráčovými soustředěnými pohyby rukou v prostoru, dirigující tím nástroji výšku a hlasitost výsledného zvuku. Dodnes se nástroj používá a má řadu příznivců i aktivních skladatelů.
Do padesátých let vzniklo mnoho ojedinělých nástrojů, které povětšinou již upadly v zapomnění. Nástroje té doby byly stále napůl mechanické, a tedy velmi těžké, drahé a pro hudebníky finančně nedostupné. Spíše než hudebním nástrojem byly předmětem zájmu výzkumných pracovišť a kratochvílí geniálních výstředníků.
V padesátých letech vznikají po celém světě ojedinělá elektronická studia sdružující inženýry a hudebníky nově vznikající hudební avantgardy nacházející své útočiště v potenciálu elektroakustické hudby. Ta nejvýznamnější byla v Miláně, ve Varšavě, v New Yorku a v Mnichově. Hlavní boom však nastává v 60. letech s příchodem integrovaných obvodů potažmo v letech 70., kdy elektronické nástroje už nejsou jen výsadou vývojových pracovišť, ale může si je dovolit každý hudebník. Ikonou této doby se stal Robert Moog, který zpřístupnil svět elektronických nástrojů širší veřejnosti. Nejprve tak učinil svými modulárními systémy využívajících napěťově řízené oscilátory a filtry a posléze pak v roce 1970 legendárním nástrojem Minimoog. Přímým konkurentem a rovnocennou alternativou se značce Moog Music stává firma ARP, z jejichž pásů vzešlo také spousty pamětihodných kousků.
Od té doby se elektronické nástroje staly samozřejmou součástí hudby. Nejenom však to. Jejich zvuk spojený s technologii dané dekády vytvářel a definoval vkus a typický zvuk doby.
80. léta znamenala předzvěst konce analogové éry a příchod digitálních nástrojů. Také znamenala příchod cenově dostupných polyfonních syntezátorů.
Pod záštitou výstavy NAMM 1982 se 12 známých firem (mezi jinými Yamaha, Korg, E-mu a Kawai) dohodlo na protokolu přenosu dat MIDI (Musical Instruments Digital Interface). Prvním midizovaným syntezátorem byl Prophet 600 od Sequential Circuits, následován Rolandem Jupiter 6. MIDI bylo později implementováno do nástrojů Yamaha, Korg, PPG, Crumar a spousty dalších.
Zajímavým byl i rok 1983, kdy Japonská Yamaha přišla s prvním syntezátorem na bázi frekvenční modulace. DX7 se stal hned trhákem a to nejen pro svůj inovativní přístup, ale také pro svoje kompaktní rozměry a cenovou dostupnost. DX7 se ale na druhou stranu stal pomníkem konkurenčních evropských a amerických firem, které nedokázali držet v trhu krok a stal se i definitivní tečkou za analogovou érou.
90. léta znamenají opět návrat analogů. Vyprchala pomíjivá fascinace digitálních možností a důraz je kladen opět na samotný zvuk. Chladnost digitálního zvuku je příčinou odporu hudebníků k elektronickým nástrojům a jejich cílené ignorování a opovrhování. Konstruktéři se snaží vzít to nejlepší z obou přístupů a vznikají hybridní syntezátory s pěkným zvukem a snadnou správou. Tento trend trvá prakticky do dneška. Novým fenoménem se však stává počítač, který je výkonově na takové úrovni, že může v reálném čase emulovat staré nástroje. Softwarové adaptace dosahují zlomků cen původních syntezátorů, jsou skladné a poskytují mnohá vylepšení. Stále však plně nepřesvědčují hudební puristy o zvukové zaměnitelnosti.
Podrobnější informace je možné naleznout na bodyia.cz : Historie elektronických nástrojů
28/06/2009