1979 Prázdniny na Zemi

Supraphon

Olympic je sice stylově o něčem jiném, ale vzpomeňme mé oblíbené Floydovské "Prázdniny na zemi"; to by bez syntezátorů nebylo. Jen díky syntezátorům zní úvodní skladby tak drsně a studeně. Na tehdejší dobu odvážný počin.

1984 Návštěvníci, Létající Čestmír

Supraphon

1. Corridors of Time [7:09]
2. Essence & the Ancients [7:21]
3. Angels, Bells & Pastorale [8:20]
4. Escalator [3:28]
5. Voices [5:03]
6. Urban Portraits [2:53]
7. The Ride [4:50]

Když byl roku 1983 poprvé vysílán televizní seriál "Návštěvníci", byl to opravdový svátek; v té době nebylo nic podobného k vidění. Mě osobně tehdy nejvíc uchvátila sci-fi zápletka, která je velmi chytře vymyšlená a po pravdě dodnes nevím o jiném filmu nebo seriálu, který by řešil podobné otázky stejně seriózní formou. Po letech ho sice vnímám trochu jinak, hlavní zápletka je v podstatě komediální a vyúsťuje v řadu absurdních situací, ale stále zůstává mistrovská směsice sci-fi, komedie a dramatu.

Už v úvodních titulcích mě pak zaujala skvělá elektronická hudba. "Návštěvníci" nabízeli zajímavou možnost vytvořit futuristickou hudbu přinejmenším pro část seriálu odehrávající se v budoucnosti. Tuto výzvu proměnil Karel Svoboda v hudební klenot, který na naší hudební scéně nemá obdobu - velkou zásluhu na tom má právě použití syntezátorů, které v té době u nás prakticky nebyly slyšet, ale pro "hudbu budoucnosti" jsou naprosto perfektní.

Hudba vydaná na desce je bohužel jen zlomkem hudby v seriálu. Je škoda, že nevyšla na samostatném LP, ale zároveň s hudbou ze seriálu "Létající Čestmír", která je sice taky zajímavá, ale logicky omezila "Návštěvníky" na jednu stranu desky, takže nezbývá než si o některých skvělých hudebních variacích ze seriálu jen nechat zdát.

Co se týče názvu ElektroVox, dodnes se tak jmenuje studio Karla Svobody v Jevanech; dříve byl tento název používán pro studiovou kapelu velmi různorodého složení. Poznámka o skupině Pražský výběr je v této souvislosti poměrně namístě, protože někteří její členové byli ve své době studiovými hráči ElektroVoxu a mají prsty i v hudbě k seriálu "Návštěvníci".

1985 Planeta Haj

Nahrávka samotná není moc vychytaná, přece jen byla nahraná na koleně někde ve stodole, ale přesto jsou tam docela zajímavé instrumentální pasáže. Moje oblíbené skladby jsou Kraftwerkovské "Co to má být" a "Leben und Verzeihung", která jediná zní odlišně od jinak příliš rytmického alba. Zpěv mi zní spíš parodicky a většinou mě rozesměje (ale pochybuji že to byl záměr autorů :O). Konečně v Anne records jsou ke stažení ukázky, bohužel však z nejhorších skladeb na albu. Nahrávka je hudebně zajímavá, minimalistická, ale dost jednoduchá a ne moc kvalitně nahraná takže jako celek zní příliš pitomně. Nezbývá než litovat že tihle chlapi nedostali šanci nahrát něco kvalitního ve studiu. To by býval mohl být opravdový skvost.

1992 Pictures

1993 Eniel

"Eniel" považuji za nejlepší ryze domácí produkt v této oblasti. Album je krátké, ale velmi kompaktní a koncentrované. V podstatě jde o několik melodických motivů, které se v různých aranžích proplétají celým albem. Po zvukové stránce je to nejpropracovanější česká nahrávka jakou jsem kdy slyšel. Bohužel žádný jeho další projekt mě už tak nepřesvědčil a je docela mrzuté, že po tak vymakaném melodickém meisterstucku přišel Petr s něčím tak nenápaditým jako je "Slunečná", když měl přitom předpoklady být stejně dobrý.

Obě jeho alba jsem očekával s napětím, ale, zdá se, byl jsem jediný. Stačí se porozhlédnout po bazarech a budete mít jasno. Petr zkrátka narazil na nezájem publika které není ochotné experimentovat v tomhle stylu, takže z podobnými pokusy patrně nadobro skoncoval a vrátil se zpět ke komerčnímu Shalomu. Nemám mu to za zlé. Prostě domácí hudební scéna není pro elektronickou hudbu úrodná půda.

1993 Déva

Po rozchodu natočil sólové album a poté spoluzaložil Lorien, se kterým vydal tuším dvě alba. Následně se spojil s Mejlou Hlavsou, aby společně pod jménem Fiction natočili další dvě alba a třetí, vydané pod jejich jmény. Pak se na nějakou dobu odmlčel, ale nepřestává tvořit; v poslední době se věnuje remixování pod přiléhavým pseudonymem Déva. Jeden z jeho remixů je obsažen na singlu N-Sonicu.

Nepochybuji, že všechno, na čem dělal, dokázal obohatit něčím ze sebe. Stejně je ale Dušan nejlepší v koncentrované formě na svém sólovém albu. Přiznám se, že nic z jeho ostatní tvorby kloudně neznám, ale jsem si téměř jist, že by mě to nenadchlo tak, jako právě "Déva".

Tři instrumentálky na albu jsou "Ahinsa", "Nostalgia" a "Déva"; spolu s instrumentálními pasážemi z ostatních skladeb zabírají určitě polovinu alba. Hudba je temnou kombinací rockových písní a elektronických rytmů a hluků. Nemá ani zdaleka nic společného s Depeche Mode; spíše bych podle některých zvuků a nálad přirovnával k Recoilovi nebo Dead Can Dance. Zpěv na albu není dominantní; většinou zpívá sám Vozáry, ale protože se nepouští do krkolomných výpadů, je docela dobrý.

Zvuková propracovanost je perfektní - Vozáry měl při nahrávání dost zkušeností z Oceánu. Prakticky není co vytknout, snad jen drobnost - hudba celkově zní příliš mnoho v basech; je to dáno jednak celkovou strukturou a použitými zvuky, jednak se s tím dalo pohnout při mixování. Pokud to byl záměr, dělá zvuk tajemnější, ale také méně průzračný.

Bohužel, pokud je mi známo, je to jediná deska, kterou Dušan natočil; problém ale není v popularitě. "Déva" je vlastně elektronický rock, takže má sama o sobě větší šance získat posluchače, a je i do určité míry kultovní, o čemž se lze přesvědčit třeba na Music Serveru. Dušan ale není příliš produktivní člověk a, jak se kdysi někde vyjádřil, nasbírání materiálu na další desku by trvalo řadu let. Stále doufám, že k tomu jednou dojde.

1994 Worlds Of Music

"Worlds of music" je trochu moc meditační, líbí se mi jen některé skladby a pár opravdu působivých momentů, ale na domácí scéně je to skvost. Mimochodem u nás v antikvariátě ho mají za 30 korun.

1999 Selection