Konečně jsme se dočkali tolik vysněného alba a konečně jsme si začali dělat skromný úsudek, jestli se Jean-Michel "vrací" do své původní hudební podoby nebo se dál odklání od zažitého stylu. Já osobně jsem očekával spíše návrat a po prvním poslechu jsem byl lehce zklamán, ale po opakovaném naslouchání a zažití alba docházím k závěru, je to mistrovské dílo, které je propracováno do posledního detailu. Líbí se mi vše, ale hlavně posloupnost skladeb a jemné citlivé procházení různou hudební atmosférou. Je to podobné, jako když procházíte na návštěvě neznámým bytem a snažíte se pochopit, proč jeho majitel umístil tu nevkusnou lampičku na stolek vedle okna. Já prostě se nedokáži zařadit mezi kritiky, co haní od začátku nové dílo a jsem jen pouhým velkým obdivovatelem Jarreho hudebních kompozic, přelévání zvuku do zvuku, přeměnu disharmonie do nádherné melodičnosti a geniálně zvolené aranžmá. Bohužel toto album stále nemám na CD, proto zatím nemohu posoudit, jestli zvuk skladeb "hraje" či ne.

ivan (8)

Nejsem na rytmiku, takze zde mne zaujaly jen nektere skladby - Partners in Crime a Melancholic Rodeo. Ostatni mne moc nebere. Kdo ale ma rad tanecni ci rytmicke skladby - myslim ze Jarre dokazal ze v tomto ranku umi dobre chodit

Petr (4)

Tak to ne, tohle album je vyloženě tuctové, nadchly mne všehovšudy 3 skladby - Vintage, Touch to remember a Gossip. Proti rychlejšímu tempu nemám nic, ba naopak, ale tak nějak mi připadá že to není Jarrův šálek čaje.

Vítek (4)