1980 Play Back
Na první poslech rozeznatelný Space Art styl. Opět se setkáváme s nakřáplými synťáky, melancholickými pady a všudypřítomnými bicími bez použití sekvencerů. Album působí rozverně, hravě, řekl bych až dětsky nevážně. Původní hutná atmosféra je zde pouzer v náznacíc ve dvou skladbách. V místech kde se Space Art vrací ke svému starému pojetí, působí spíš vykradačským dojmem, než že by přinášelo něco nového. Na rozdíl od předešlých alb nepůsobí album kompaktním, uceleným dojmem, ale spíš jakoby sesmolené z různých materiálů. Chybí společný motiv a jakýkoliv koncept. Je zde řada nápadů a geniálních pasáží, ale v konfrontaci se zbytkem je vše průměrné.
|