2016 Oxygene 3
Jo! Jakého mám rád Jarreho? No přeci toho, který neexperimentuje s taneční hudbou a který tvoří v atmosféře původního Oxygene. Druhý návrat ad fontes se vydařil mírně nad průměr - první polovina má opravdu šťávu, příběh, bohaté hudební textury. Bohužel, ke konci dochází nápad i dech, Jarre album v závěru utápí v prapodivných gradacích, které tak trochu působí spíchnuté horkou jehlou. Kdesi jsem četl, že Jarre se poměrně krátce před výročím původního Oxygene rozhodl složit a nahrát již třetí poctu kyslíku. Ten časový press je vcelku slyšet. Škoda. Ale i tak srdéčko poskočilo. :-)
|