Česká elektronická scéna

Jan Hammer

Jan Hammer je český hudební fenomén, který u nás nemá obdoby. Ovšem "český" v uvozovkách, přeci jen tu o něm nebylo dlouho slyšet a ani dnes tu jeho popularita není valná. Naštěstí nedělal muziku pro české publikum, jinak by zůstal u jazzu. Ačkoli jeho tvorba mi ne zcela sedí (je to takový elektronický popík, a kromě toho Jan se netají svými jazzovými kořeny, které jsou mi ovšem cizí, viz album "Drive"), nelze ho opomenout, vystupovat jako první se syntezátorem přes rameno jako s kytarou chtělo určitě notnou dávku invence a odvahy. Všeobecně známé skladby jako "Crocket's Theme" se staly klasikou. Odkaz na homepage najdete v KLEM EM megalinks.

Olympic "Prázdniny na Zemi"

1979 | Supraphon

Olympic je sice stylově o něčem jiném, ale vzpomeňme mé oblíbené Floydovské "Prázdniny na zemi"; to by bez syntezátorů nebylo. Jen díky syntezátorům zní úvodní skladby tak drsně a studeně. Na tehdejší dobu odvážný počin.

Michal David

První kdo se ukázal v televizi se syntezátorem, jinak no comment.

Karel Svoboda "Návštěvníci, Létající Čestmír"

1984 | Supraphon

Hudební génius Karel Svoboda zanechal nepřehlédnutelný otisk i na poli elektronické hudby, když v 80. letech vytvořil hudbu k několika televizním seriálům. Patrně nejznámnější jsou dnes již kultovní "Návštěvníci".

Když byl roku 1983 poprvé vysílán televizní seriál "Návštěvníci", byl to opravdový svátek; v té době nebylo nic podobného k vidění. Mě osobně tehdy nejvíc uchvátila sci-fi zápletka, která je velmi chytře vymyšlená a po pravdě dodnes nevím o jiném filmu nebo seriálu, který by řešil podobné otázky stejně seriózní formou. Po letech ho sice vnímám trochu jinak, hlavní zápletka je v podstatě komediální a vyúsťuje v řadu absurdních situací, ale stále zůstává mistrovská směsice sci-fi, komedie a dramatu.

Už v úvodních titulcích mě pak zaujala skvělá elektronická hudba. "Návštěvníci" nabízeli zajímavou možnost vytvořit futuristickou hudbu přinejmenším pro část seriálu odehrávající se v budoucnosti. Tuto výzvu proměnil Karel Svoboda v hudební klenot, který na naší hudební scéně nemá obdobu - velkou zásluhu na tom má právě použití syntezátorů, které v té době u nás prakticky nebyly slyšet, ale pro "hudbu budoucnosti" jsou naprosto perfektní.

Hudba vydaná na desce je bohužel jen zlomkem hudby v seriálu. Je škoda, že nevyšla na samostatném LP, ale zároveň s hudbou ze seriálu "Létající Čestmír", která je sice taky zajímavá, ale logicky omezila "Návštěvníky" na jednu stranu desky, takže nezbývá než si o některých skvělých hudebních variacích ze seriálu jen nechat zdát.

Co se týče názvu ElektroVox, dodnes se tak jmenuje studio Karla Svobody v Jevanech; dříve byl tento název používán pro studiovou kapelu velmi různorodého složení. Poznámka o skupině Pražský výběr je v této souvislosti poměrně namístě, protože někteří její členové byli ve své době studiovými hráči ElektroVoxu a mají prsty i v hudbě k seriálu "Návštěvníci".

Máma Bubo "Planeta Haj"

1985 |

Je přímo tragické že to nejzajímavější, co mohlo na domácí scéně v 80. letech vzniknout, bylo vysunuto z veřejného života do role samizdatu. Na stránkách Music Serveru je k mání další recenze "Planety Haj", ne tak zaujatá uchem elektroniky milovného posluchače.

Nahrávka samotná není moc vychytaná, přece jen byla nahraná na koleně někde ve stodole, ale přesto jsou tam docela zajímavé instrumentální pasáže. Moje oblíbené skladby jsou Kraftwerkovské "Co to má být" a "Leben und Verzeihung", která jediná zní odlišně od jinak příliš rytmického alba. Zpěv mi zní spíš parodicky a většinou mě rozesměje (ale pochybuji že to byl záměr autorů :O). Konečně v Anne records jsou ke stažení ukázky, bohužel však z nejhorších skladeb na albu. Nahrávka je hudebně zajímavá, minimalistická, ale dost jednoduchá a ne moc kvalitně nahraná takže jako celek zní příliš pitomně. Nezbývá než litovat že tihle chlapi nedostali šanci nahrát něco kvalitního ve studiu. To by býval mohl být opravdový skvost.

Oceán

Depeche Mode v českém kabátě. Ovšem členové obsluhující elektroniku (Dušan Vozáry, Petr Kučera) ještě něco dokážou, až budou mít volnou ruku.

N-Sonic "Pictures"

1992 |

N-Sonic je původně porevolučním dítětem Jiřího Vatky a Michala Jiráka; patrně se ale nesetkal s příliš velkým ohlasem. Po 10 letech nečinnosti se Jiří Vatka rozhodl znovu vstoupit do téže vody, tentokrát s individuálním pojetím a značně odlišným repertoárem.

O N-Sonicu toho na internetu moc nenajdete; dosud asi nejucelenější je diskografie na stránkách Oceánu. Znovuoživení skupiny bylo pro mě impulzem udělat vlastní, podrobnější verzi s řádným komentářem. Jelikož mám ale dost kritické názory na hudbu některých srovnávaných skupin, pochybuji, že si někdo vytvoří linku na mojí stránku.

Petr Kučera "Eniel"

1993 |

"Eniel" považuji za nejlepší ryze domácí produkt v této oblasti. Album je krátké, ale velmi kompaktní a koncentrované. V podstatě jde o několik melodických motivů, které se v různých aranžích proplétají celým albem. Po zvukové stránce je to nejpropracovanější česká nahrávka jakou jsem kdy slyšel. Bohužel žádný jeho další projekt mě už tak nepřesvědčil a je docela mrzuté, že po tak vymakaném melodickém meisterstucku přišel Petr s něčím tak nenápaditým jako je "Slunečná", když měl přitom předpoklady být stejně dobrý.

Obě jeho alba jsem očekával s napětím, ale, zdá se, byl jsem jediný. Stačí se porozhlédnout po bazarech a budete mít jasno. Petr zkrátka narazil na nezájem publika které není ochotné experimentovat v tomhle stylu, takže z podobnými pokusy patrně nadobro skoncoval a vrátil se zpět ke komerčnímu Shalomu. Nemám mu to za zlé. Prostě domácí hudební scéna není pro elektronickou hudbu úrodná půda. Dušan Vozáry "Déva" (1993) Dušan Vozáry má za sebou vskutku bohatou minulost. Nejprve natočil s Oceánem dvě a půl alba - netřeba komentáře, protože mají stále své příznivce a množství fan stránek tady i onde, přestože se rozešli před 10 lety. Samotná účast v Oceánu mu zajistila nesmrtelnost.

Po rozchodu natočil sólové album a poté spoluzaložil Lorien, se kterým vydal tuším dvě alba. Následně se spojil s Mejlou Hlavsou, aby společně pod jménem Fiction natočili další dvě alba a třetí, vydané pod jejich jmény. Pak se na nějakou dobu odmlčel, ale nepřestává tvořit; v poslední době se věnuje remixování pod přiléhavým pseudonymem Déva. Jeden z jeho remixů je obsažen na singlu N-Sonicu.

Nepochybuji, že všechno, na čem dělal, dokázal obohatit něčím ze sebe. Stejně je ale Dušan nejlepší v koncentrované formě na svém sólovém albu. Přiznám se, že nic z jeho ostatní tvorby kloudně neznám, ale jsem si téměř jist, že by mě to nenadchlo tak, jako právě "Déva".

Yrena "Worlds Of Music"

1994 |

"Worlds of music" je trochu moc meditační, líbí se mi jen některé skladby a pár opravdu působivých momentů, ale na domácí scéně je to skvost. Mimochodem u nás v antikvariátě ho mají za 30 korun.

T.sonic "Selection"

1999 |

T.sonic je nekomerční projekt dvou lidí. Co mě hlavně zaujalo je fakt, že nahrávají na kvalitní aparatuře - mají vlastní nahrávací studio. Pro vlastní nahrávky je to velké plus a zvlášť ty novější znějí prostě dokonale. Stylově dělají elektronickou hudbu od meditačních skladeb, přes nadupanější a la Jarre/Gruberski až po techno. I méně nápadité techno skladby jsou v jejich rukou alespoň zvukově zajímavé. Zážitek je sice stále ještě čerstvý, ale nepředpokládám, že bych na jejich hudbu výrazně změnil názor, takže budu chválit.