Album promotion

Abych nebyl nařčen, že se zde věnuji jen profláknutým umělcům a elektronický underground nechávám bez povšimnutí, rozhodl jsem se zavést novou službu za účelem představení nových jmen. Každých měsíc se zde objeví nové album méně známého umělce, které si zde budete moci stáhnout. Z důvodu omezeného prostoru, bude tato možnost právě jeden měsíc. Umělce lehce představím a představuji si, že nad albem rozvedeme debatu. Opět apeluji na Vás. Pokud máte v rukávu umělce, kterého byste rádi chtěli ostatním představit, neleňte a pojďte s ním sem. Jak se znám, tak mě brzo omrzí každý měsíc si něco připravovat. Ze zkušenosti také vím, že doporučené, naprosto neznámé album, bývá to nejlepší.

Michael Stearns

1984 | Chronos

Corridors of Time [7:09]
Essence & the Ancients [7:21]
Angels, Bells & Pastorale [8:20]
Escalator [3:28]
Voices [5:03]
Urban Portraits [2:53]
The Ride [4:50]

Průkopník amerického ambientu, filmový skladatel, zvukový designer a producent, narozen v roce 1948 v Arizoně. Ve svých raných albech s chutí používal modulární syntezátor Serge Tcherepnina vyvolávající třpytivý nádech a kosmickou atmosféru. Na konci 80. let jeho zvuk potemňuje a stává se bližší stylu Steva Roache, podobně naladěnému americkému kolegovi. Michaelova hudba umí být jak ambientně neosobní, bez nápadných pravidel protkaných zvuky přírody a lidských hlasů, tak i melodická se vzletnými tématy evokující rozlehlý vesmír a velkolepé scenérie.

Bravurně zprostředkovaná cesta prostorem a časem za pomocí obrazu a zvuku. Chronos je umělecky ztvárněný dokumentární snímek pro IMAX od Rona Frickeho odehrávající se stejně jako známější Baraka pouze v obraze a magické hudbě. U hudební stránky obou snímků stál právě Michael. Celý soundtrack se nese v poklidném, hloubavém duchu ambientu. Táhlá rozšafná linie převažující v první části alba graduje neokázalým, ale přesto velkolepě působícím temným vyvrcholením. Samostatné album bez své obrazové části trochu strádá, ale přesto přináší hudební uspokojení.

Faktografická data získaná ze: en.wikipedia.org/wiki/Michael_Stearns, www.michaelstearns.com

Franco Leprino

1977 | Integrati ... Disintegrati

1 Lato A (19:17)
2 Lato B (21:26)

Abych si byl jistý, že přijdu s něčím novým, posvítil jsem si na italský underground 70. let, který je českému posluchači málo známý. Z množství a rozsahu dedikovaných stránek jsem usoudil, že je málo známý i jiným evropským posluchačům, a to dokonce i těm italským.

Franco Leprino je spojován s italskou avantgardou 70. let, tedy s dalšími jmény jako Franco Battiato, Pierrot Lunaire, Arturo Stalteri a Luciano Cilio. Je to skupina většinou mladých absolventů klasických hudebních oborů, kteří se nebojí použít nové formy na staré látky, nebo jinak řečeno nové látky na staré formy. Zkrátka jsou stále v napojení na klasickou hudbu, ale pohrávají si s ní novým, neslýchaným způsobem. "Integriti...Desintegriti" je Leprinovou nejzmiňovanější deskou. Album má sklon k minimalistickému pojetí, je intimní a uzavřené. Žádné velkolepé scenérie frenetické výplody a úderné rytmy. Skladba zkrátka plyne svým tempem a pozvolna přechází přes všechny tváře lyrična, kde syntezátory hrají tu temnou, nevyzpytatelnou stránku a osamocená piána protkaná flétnou a kytarovými pasážemi tu světlou, poklidnou a srozumitelnou. Album vyžaduje soustředěný poslech a to ne jen jediný. Vnímavý posluchač však bude odměněn.

Vložit komentář